V rámci kryptoměn neexistuje žádná jednotná mezinárodní legislativa, která by určovala, jak se může a nemůže používat digitální měna. Každá země si tedy určuje podmínky sama. Některé ji akceptují, jiné s ní nechtějí mít nic společného a některé ji dokonce kriminalizují. Bez ohledu na důvod, který země uvádí při zákazu kryptoměn, jde většinou o udržování kontroly nad vlastním finančním systémem.

Saudská Arábie zakázala bitcoin z náboženských důvodů a tvrdila, že je neslučitelný s muslimským zákonem. Island ho zakázal, aby zabránil opuštění vysokých částek peněz hranic ostrovního národa. Bolívijská vláda ho zakázala na základě jednoduchého odůvodnění, že ho nemůže kontrolovat.

Ekvádor bojuje s populárními kryptoměnami přibližně od roku 2014. Centrální banka země vydala proti bitcoinu úkladné prohlášení, v němž uvedla, že BTC nemá „žádnou zálohu, protože podporuje jeho hodnotu v spekulacích. Finanční transakce prováděné prostřednictvím bitcoinů nejsou kontrolovány ani regulovány žádným subjektem v Ekvádoru, a proto jeho použití představuje finanční riziko pro ty, kteří ho používají.“

Ekvádor však v roce 2015 vydal svou vlastní národní kryptoměnu jako kompatibilní systém, který je vázán na místní měnu a zvyšuje pohodlí při každodenních transakcích. Zdá se, že vláda se nebála nové technologie, jen chtěla, aby její občané využili její vlastní implementaci.

Mnohé země, které tuto technologii zakazují, mají období, kdy na volném trhu nedovolily obchodovat se svou vlastní měnou. Směnný kurz nevytvářejí prostřednictvím ekonomie, ale prostě tím, že říkají: „Dobře, směnný kurz je nyní X.“ Pro lidi je však obtížné důvěřovat manipulované měně, takže začínají hledat jiné možnosti. Vlády se však novou technologií cítí ohroženy, takže jejich jedinou cestou je kriminalizace a omezení. To vše však dává prostor pro vytvoření černého trhu v dané zemi. Bitcoiny se totiž zákony vypnout nedají.

Pro mnoho lidí představují kryptoměny „internetové peníze, které lidé používají na nákup drog a objednávání nájemných vrahů“. Tato asociace odradila mnohé vlády. Země jako Čína, Vietnam a Bolívie by raději viděly technologii zakázanou pod záminkou, že vyvíjejí zákony na úspěšné zamezení kryptoměn mimo šedé nebo černé zóny na základě myšlenky „regulujme je dříve, než je použijeme“. To však není kompatibilní s inovací. I první televizory byly vynalezeny předtím, než existovala nějaká související regulace. Prodaly se a lidé čekali, co se v důsledku toho stane.

Spojené státy americké mají ke kryptoměnám všeobecně pozitivní postoj. Existuje množství kryptoměnových startupů a investičních společností, které přinášejí legitimní obchodní sílu do tohoto stále se rozvíjejícího odvětví fintechu.

I když je to zcela legální, země nemusí podporovat držení kryptoměn. Ministerstvo financí USA bitcoin nepovažuje za měnu, ale obchod s peněžními službami. Toto rozlišení znamená, že podléhá zákonu o bankovním tajemství, takže burzy, zpracovatelé plateb a jiné kryptoměnové společnosti se musí řídit přísnými postupy podávání zpráv, registrace a vedení záznamů. Kromě toho IRS nazývá bitcoiny majetkem, což znamená, že ti, kteří ho vlastní, podléhají dani.

Deset let po uvedení na trh je technologie kryptoměn nezastavitelným strojem, který se rozšíří po celém světě. Nemůžete ho vypnout, můžete si jen vybrat, jak se s ním spojit (pokud vůbec).